Na úplném začátku bylo několik novinových článků, které informovaly o skutečnosti, že státní podnik Diamo plánuje zastavit aktivity v oblasti jezera Milada a chce převést pozemky na katastry jednotlivých obcí a zachycení obav, že obce nezvládnou finančně nákladnou péči o tak rozlehlé území (péče o jezero, sekání lučních porostů, péče o lesní výsadby z vlastních rozpočtů.
Naše představa řešení byla ihned jasná, vytvořit kolem jezera něco naprosto unikátního a nechat o lokalitu pečovat velké kopytníky. Vytvořit pro Miladu transformační projekt, který využije a zachová přírodní a krajinářské hodnoty území, vrátí do území život a poskytne mu náplň, rozšíří možnosti vyžití pro místní obyvatele i přespolní návštěvníky, přinese reálné ekonomické příležitosti k Miladě, i do širšího regionu, a v neposlední řadě dá území novou identitu, čímž udělá symbolickou tečku za jeho průmyslovou minulostí.
Divoká Milada se v řadě ohledů výrazně odlišuje od ostatních transformačních projektů realizovaných v posttěžebních krajinách Evropy. Ty zahrnují různé typy zástavby, vodní atrakce, solární elektrárny, skládky odpadu, konvenční zemědělství, hipodromy, či závodní a zkušební okruhy. Všechny uvedené typy využití již v tuzemských hnědouhelných lokalitách vznikly, jejich náplň je zpravidla úzce omezena na jeden konkrétní účel, většinou postrádají edukační složku, opakují již existující realizace, často mají významný dopad na životní prostředí, nevratně mění krajinu jako celek, mnohdy omezují průchodnost krajiny pro volně žijící živočichy i člověka, a jejich případné návštěvnické využití je zpravidla pouze sezonní, a navíc výrazně omezené počasím. Projekt Divoká Milada se od všech uvedených možností výrazně odlišuje originalitou, unikátní a různorodou edukačně-zážitkovou náplní, šetrností k životnímu prostředí a estetice krajiny, a v neposlední řadě celoroční návštěvnickou atraktivitou v kombinaci s bezvadnou dostupností. Divoká Milada bude jediným místem v Evropě, kde bude možné spatřit a zažít prakticky kompletní velkou faunu střední Evropy, navíc na ornitologicky zajímavé lokalitě, a v kombinaci s různorodým volnočasovým vyžitím, včetně koupání, dětských hřišť, odpočívadel, sportu, a možností objevovat krásná, byť zatím pozapomenutá místa v jednom z nejpestřejších a nejkrásnějších regionů Česka. Bude zachován přírodní charakter i prostupnost krajiny, přístup veřejnosti, šetrný rozvoj a udržitelný provoz budou garantovány do daleké budoucnosti.
Divoká Milada vychází z, resp. nevylučuje se s Vizí Milada (Mandaworks 2022), která vznikla v uplynulých letech za spolupráce státního podniku DIAMO, obcí a kraje, jen ji v konkrétních případech upravuje. Lze shrnout, že Divoká Milada nabízí vše, co Vize Milada, dává jí však náplň, která kromě rozšíření nabídky návštěvnického vyžití zahrnuje řadu přidaných hodnot. Těmi jsou důraz na edukační činnost a navazující výzkum, ochrana přírody, záchranné chovy velkých zvířat, a dlouhodobá péče o krajinu Milady včetně vlastního jezera, kontroly kvality vody a jeho rybí osádky. Nic z toho jiné návrhy na využití lokality na rozdíl od Divoké Milady nezahrnují.
Celoroční návštěvnická atraktivita Divoké Milady je další výraznou odlišností od již realizovaných, návštěvnicky zaměřených transformačních projektů, jejichž náplň je vesměs sezónní a zároveň závislá na aktuálním počasí. Koupací atrakce, hipodromy, závodní automobilové okruhy, cykloturistika, ty všechny jsou návštěvnicky omezeny na teplou část roku a jejich výkon je přímo závislý na počasí. Totéž platí i pro navazující služby v regionu. Pro Divokou Miladu platí přesný opak. Díky širokému spektru služeb poskytne návštěvnicky atraktivní vyžití celoročně a v každém počasí. Právě tato zdánlivá drobnost zásadně rozšiřuje možnosti návštěvnického vyžití, poskytovaných služeb, i navazujících komerčních aktivit nejen přímo na místě, ale také v širším regionu. Divoká Milada poskytne unikátní a zároveň celoroční nabídku různorodého vyžití pro širokou veřejnost všech věkových kategorií, s dostupností zajištěnou dálnicí Praha-Drážďany-Berlín. Právě unikátní souběh uvedených předpokladů a celoroční náplň Divoké Milady jsou zárukami environmentálně a socioekonomicky pozitivní, ekonomicky zajímavé a udržitelné transformace krajiny Milady.
© divokamilada.cz • Všechna práva vyhrazena.
(Bos gaurus)
Největší tur světa - výška průměrně 142-220 cm, hmotnost 440-1.500 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač trav a bylin, okus keřového patra, vytváří tůně, prachová koupaliště a jiné specifické biotopy
Světová populace: 15.000-35.000
(Rhinoceros unicornis)
Druhý největší živočich Eurasie - kohoutková výška průměrně 147-193 cm, hmotnost 1.600-2.200 kg (rekord ca. 4.000 kg)
Role v přírodě: specializovaný spásač suchozemských a vodních trav a bylin, vytváří tůně a jiné specifické biotopy
Světová populace: ca. 4.000
(Elephas maximus)
Největší živočich Eurasie - výška průměrně 240-275 (rekord 343) cm, průměrná hmotnost 3.000-4.000 (rekord 7.000) kg
Role v přírodě: univerzální býložravec konzumující až 150 kg biomasy denně, vytváří tůně a jiné specifické biotopy
Světová populace: ca. 50.000
(Bison bonasus)
Největší živočich Evropy - výška 150-190 cm, hmotnost 300-925 kg
Role v přírodě: většinu potravy tvoří trávy, spásá však i plevele odmítané koňmi s nimiž se proto ideálně doplňuje
Status: v přírodě vyhuben 1927, zachráněn chovem v zoo a oborách ze zbylých 54 jedinců pocházejících z 12 zakladatelů, od 50. let 20. století reintrodukován zpět do přírody, plemenná kniha vedena v Polsku
(Equus przewalskii)
Poslední žijící divoký kůň – výška 120-142 cm, hmotnost 200-350 kg
Role v přírodě: koně jsou specializováni ke spásání trav, včetně těch odmítaných ostatní býložravci, kůň naopak nežere některé plevele, jež konzumují pouze tuři, s nimiž se proto ideálně doplňuje
Status: v přírodě vyhuben ca. 1969, zachráněn v zoo chovech, současná populace vzešla z 12 čistokrevných a několika kříženců s koněm domácím
(Bos taurus)
Zpětně šlechtěné plemeno nahrazující vyhubeného předka skotu
výška až 190 cm, hmotnost až kolem 1.000 kg
Role v přírodě: podobná zubrovi, avšak s řadou odlišností, díky nimž tvoří ideální kombinaci se zubrem a koněm
Status: vzácné, geneticky cenné, a mimořádně odolné plemeno nahrazující v přírodě vyhubeného pratura, plemennou knihu vede Tauros Foundation, Nizozemsko
(Spermophilus citellus)
Jediná zemní veverka Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožený a chráněn zákonem, v rámci EU chráněn jako Evropsky významný druh
Role v přírodě: vytváření komplexních podzemních systémů nor využívaných krom syslů řadou dalších organizmů, spásání bylinné vegetace, kořist dravých ptáků a savců
Status: do 2. světové války běžný druh kulturní krajiny, pak plošné vymizení, dnes se pomalu zotavuje z krize, daří se záchranné chovy ex-situ a probíhají reintrodukce
Populace v ČR: na začátku záchranného programu 2008 ca. 3.500, novodobý vrchol 2020 ca. 8.000 jedinců, aktuálně r. 2024 kolem 5.700, reintrodukce probíhají v Českém středohoří a na J Moravě
(Copris lunaris)
Největší chrobák střední Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožený a chráněn zákonem, podobně jinde v EU
Role v přírodě: likvidace a zapracování trusu do půdy, čímž zvyšuje její produktivitu a vododržnost, důležitá kořist ptáků specializovaných na velký hmyz
Status: do 2. světové války běžný druh teplých oblastí, pak plošné vymírání napříč Evropou vlivem nadužívání antiparazitik industrializace a zemědělství
Populace v ČR: v Čechách vyhynul kolem 2005 (České středohoří), několik životaschopných populací na J Moravě, od 2020 úspěšná reintrodukce v pastevní rezervaci Milovice, kde je dnes jediná populace v Čechách
(Emys orbicularis)
Jediná želva střední Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožená a chráněna zákonem + v rámci EU chráněna jako Evropsky významný druh
Role v přírodě: regulace populací vodních živočichů, šíření semen vodních a mokřadních rostlin, bioindikátor zdravých a ekologicky funkčních mokřadů
Status: ve středověku považována za "rybu" a intenzivně lovena a obchodována napříč Evropou jako "postní maso", zbytkové populace na Moravě zanikly ve 20. století, definitivně vlivem vybudování přehradní soustavy Nové Mlýny
Populace v ČR: dvě lokality s prokázanou reprodukcí (Mikulovsko, Opavsko)
(Gazella subgutturosa)
Kohoutková výška 50-60 cm, hmotnost 30-40 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač středoasijských stepí
Světová populace: v r. 2001 odhadována 120-140 tisíc jedinců, od té doby prudký pokles, současná početnost neznámá, avšak dál prudce klesající, ve velké části svého areálu v posledních desítkách let vyhubena
Zajímavost: jediný druh gazely jež při útěku neskáče a pouze běží s krkem nataženým vpřed, jediná gazela zvládající bez problému naše zimy
(Bos grunniens)
Největší vysokohorský živočich světa - kohoutková výška 160-180 cm, hmotnost 225-585 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač středoasijských velehor
Světová populace: jak domácí ca. 14-15 milionů (divoký jak méně než 10.000 dospělých jedinců)
Zajímavost: divoký jak není chován nikde na světě a je podstatně větší (až 1.000 kg), všichni jaci v zoologických zahradách a jiných zařízeních jsou jaky domácími, jak je nejbližším žijícím příbuzným bizona a zubra
(Camelus bactrianus)
Největší živočich Eurasie - kohoutková výška 160-180 cm, výška s hrbem 230-250 cm, hmotnost 300-1.000 kg
Role v přírodě: univerzální býložravec, spíše okusovač
Světová populace: ca. 2.000.000 domestikovaných jedinců, divoký předek vyhuben
Zajímavost: divoký velbloud dvouhrbý dlouho považovaný za předka velbloudů domácích je ve skutečnosti odlišným druhem, domestikovaný velbloud dvouhrbý pochází z jiného druhu dvouhrbého velblouda, který žel vyhynul
veterinární parazitolog a specialista na přenosy infekčních onemocnění. V současné době profesor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzitě a na Katedře veterinárních disciplín Fakulty agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. V rámci projektu Divoká Milada má na starosti otázky managementu infekcí chovaných zvířat a minimalizaci rizik přenosu patogenů mezi zvířaty a člověkem, ať už přímo nebo např. prostřednictvím klíšťat.
ředitel Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, zkoumá vnitro- a mezidruhové potravní vztahy a strukturu a dynamiku společenstev ryb, specialista na vývoj a obnovu rybích společenstev ve vznikajících jezerech po těžbě hnědého uhlí a vliv vnitřních a vnějších faktorů na jejich formování.
ornitolog, Oblastní muzeum Ústí nad Labem. Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jako zoolog pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny, dnes je vedoucím přírodovědného oddělení ústeckého muzea. Pracuje také v organizaci ALKA Wildlife o.p.s., hlavním předmětem jeho zájmu jsou ptáci a jejich ochrana, učarovaly mu ale i hnědouhelné velkolomy, ve kterých se snaží o ochranu cenných ploch.
geolog, Oblastní muzeum Ústí nad Labem. Geologii studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté deset let vedla Oddělení geologie na Správě NP České Švýcarsko a působila též v Geologickém ústavu AV ČR v Praze. V současnosti je geoložkou a kurátorkou geologických sbírek Muzea města Ústí nad Labem. Specializuje se především na regionální geologii a inženýrskou geologii stejně jako na geologii životního prostředí.
historik, ředitel Oblastní muzeum v Ústí nad Labem. Historii studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Původně pracoval v dnešní Knihovně Ústeckého kraje. V ústeckém muzeu pracuje od roku 1986 jako kurátor historických a později také uměleckých sbírek, do roku 2014 zároveň jako vedoucí historického oddělení a vědecký tajemník. V letech 2014-2024 byl ředitelem Muzea města Ústí nad Labem, po změně zřizovatele ústeckého muzea je od 1. 12. 2024 ředitelem Oblastního muzea v Ústí nad Labem. Odborně se věnuje muzeologii, sociálním a kulturním dějinám severozápadních Čech a dějinám německojazyčného obyvatelstva českých zemí. Již více než třicet let působí jako externí pedagog na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Vedoucí zoologického oddělení Zoo Ústí nad Labem s mnohaletými odbornými i praktickými zkušenostmi v oblasti chovu a ochrany exotických druhů zvířat, členka odborných druhových komisí EAZA. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu a celý život, který prožila v Ústí nad Labem a okolí zasvětila právě zoo a problematice s tím spojené.
„Už od dětství jsem věděla, že chci zůstat žít v Českém středohoří. I po mnoha zahraničních cestách za zvířaty a získáváním praktických zkušeností cítím, že přírodě nejvíc mohu pomoci právě doma, v Ústí.“
Biologické centrum AV ČR, absolvent PřF Univerzity Palackého v Olomouci a doktorského studia na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Kromě parazitologie volně žijících zvířat se věnuje aplikované ochraně přírody, zejména tzv. trofickému rewildingu metodou přirozené pastvy velkých kopytníků.
„Za léta parazitologického výzkumu v různých koutech světa, zejména Africe a Asii, jsem měl možnost vidět a srovnávat různé modely soužití lidí a velkých zvířat v krajinách divokých a liduprázdných, i krajinách kulturních a hustě osídlených. Uvědomil jsem si, že když se sejde vůle, kreativita a odborné kapacity, je sdílení krajiny lidmi s divokou megafaunou nejen možné prakticky kdekoliv, ale také oboustranně prospěšné, biologicky smysluplné, a navíc ekonomicky zajímavé. Věřím, že podobně jako jinde ve světě, i u nás může být ochrana přírody a péče o krajinu nikoliv nákladným a neefektivním „zahradničením“, nýbrž racionálním, ekonomicky výhodným a sebevědomým oborem. Od roku 2010 je ozdravení naší krajiny pomocí divoké megafauny a prošlapávání cesty k racionálnímu ekonomickému zhodnocení tohoto velkého návratu mou profesní i životní náplní.“
Biolog, odborný asistent Fakulty životního prostředí UJEP. Botaniku studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v dnes působí na Katedře životního prostředí UJEP. Zabývá se vegetační ekologií a vlivem velkých býložravců na společenstva rostlin.
Ředitelka Zoo Ústí nad Labem, členka výkonného výboru Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a rady Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií.
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Již během studia svoji odbornou kariéru propojila s výzkumem ohrožených lidoopů a jejich onemocnění. Svůj profesní život v podstatě rozdělila mezi terénní výzkum a praktickou ochranu lidoopů v nepřístupných oblastech střední Afriky a práci zoologa v českých zoologických zahradách. Nyní se věnuje modernizaci Zoo Ústí nad Labem, zlepšení péče o zvířata a posílení role v ochraně přírody a vzdělávání veřejnosti.
„Mým hnacím motorem jsou moje dvě děti, které si zaslouží žít v krásné a funkční krajině a místě, které je inspirativní a je skvělým domovem pro všechny, zvířata i lidi, v krajině, která je jedinečná a unikátní“.
