Velká charizmatická zvířata jsou atraktivní, přitahují zástupy návštěvníků, stále častěji jsou (nejen) v Evropě využívána k péči o krajinu, a takzvané pastevní rezervace vznikají napříč Evropou. Jsou však vesměs zaměřeny na péči o přírodu a poskytují jen základní návštěvnický servis v podobě značených tras s odpočívadly, příp. návštěvnickým centrem. V Americe a Africe je podobně zaměřených parků doslova nespočet, a v mnoha regionech jsou významnými zaměstnavateli a ekonomickými tahouny.
Rezervací a parků s velkými zvířaty je ve světě řada, a většina z nich je velmi úspěšná. V některých regionech či zemích, jako např. Jihoafrická republika, jsou podobně koncipované rezervace s navazujícími službami jednou z hlavních ekonomických činností. Pokud je nám však známo, žádný podnik tohto typu nekombinuje „safari“ náplň a ochranu ohrožené megafauny s koupacími atrakcemi, rozsáhlou edukační náplní, pěší a cyklistickou turistikou a dalším pestrým volnočasovým vyžitím, s nímž počítá Divoká Milada. Takže ano, úspěšných „safariparků“ je ve světě řada, žádný však neposkytuje srovnatelně širokou nabídku služeb, navíc v kombinaci se skvělou dostupností a pozicí uprostřed ekonomicky rozvinuté a rozsáhlé spádové oblasti.
V Evropě je podobně zaměřených destinací výrazně méně než např. v Americe či Africe z důvodu nedostatku velkých pozemků. Avšak existují. Jmenovat lze např. Eriksberg ve Švédsku, Monts d’Azur Biological Reserve ve Francii, safaripark Cabárceno ve Španělsku, Národní park Hortobágy-Nemzéti v Maďarsku, či německá rezervace Döberitzer Heide u Berlína. O všech těchto destinacích platí výše uvedená omezení: jejich nabídka aktivit je výrazně užší, vesměs postrádají koupání, nebo se nacházejí v odloučených lokalitách s menší a/nebo méně rozvinutou spádovou oblastí.
Přes všechny odlišnosti jsou rezervace velkých zvířat a safariparky zdrojem inspirace nejen z hlediska technických řešení a provozu, ale také například z hlediska funkčního členění krajiny a architektury. Zejména africké a americké rezervace jsou ohromnou pokladnicí designových a architektonických řešení, kterými se projekt Divoká Milada inspiruje.
Divoká Milada se inspiruje tím nejlepším z existujících realizací, a navíc přináší řadu přidaných hodnot, které podobné podniky ve světě neposkytují. Divoká Milada navíc není jen atrakcí, ale vědecky podloženým řešením péče o krajinu v souladu s moderními trendy v ochraně přírody, na kterou je navázáno citlivé a udržitelné ekonomické využití. V ostatních evropských safariparcích je situace odlišná. Buď vznikly jako atrakce a ochrana přírody je v nich druhořadá, nebo jsou primárně rezervacemi a omezené je naopak jejich ekonomické vzužití. Divoká Milada jako jeden z mála projektů svého druhu kombinuje ochranu přírody a ekonomiku od samého počátku. Tento zdánlivý detail umožňuje optimální sladění ekologických a ekonomických zájmů již ve fázi projektování. Takovou možnost ostatní evropské safariparky na rozdíl od Divoké Milady neměly. Je zde ještě jedna velká výhoda. Divoké Miladě prakticky nehrozí konkurence. Za prvé žádná jiná destinace na starém kontinentu neposkytuje srovnatelnou nabídku služeb a aktivit, za druhé je vznik podobného podniku ve střední Evropě vzhledem k nedostatku rozsáhlých souvislých pozemků nepravděpodobný. Divoká Milada zkrátka bude jen jedna a její unikátnost je garantována do daleké budoucnosti.
© divokamilada.cz • Všechna práva vyhrazena.
(Bos gaurus)
Největší tur světa - výška průměrně 142-220 cm, hmotnost 440-1.500 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač trav a bylin, okus keřového patra, vytváří tůně, prachová koupaliště a jiné specifické biotopy
Světová populace: 15.000-35.000
(Rhinoceros unicornis)
Druhý největší živočich Eurasie - kohoutková výška průměrně 147-193 cm, hmotnost 1.600-2.200 kg (rekord ca. 4.000 kg)
Role v přírodě: specializovaný spásač suchozemských a vodních trav a bylin, vytváří tůně a jiné specifické biotopy
Světová populace: ca. 4.000
(Elephas maximus)
Největší živočich Eurasie - výška průměrně 240-275 (rekord 343) cm, průměrná hmotnost 3.000-4.000 (rekord 7.000) kg
Role v přírodě: univerzální býložravec konzumující až 150 kg biomasy denně, vytváří tůně a jiné specifické biotopy
Světová populace: ca. 50.000
(Bison bonasus)
Největší živočich Evropy - výška 150-190 cm, hmotnost 300-925 kg
Role v přírodě: většinu potravy tvoří trávy, spásá však i plevele odmítané koňmi s nimiž se proto ideálně doplňuje
Status: v přírodě vyhuben 1927, zachráněn chovem v zoo a oborách ze zbylých 54 jedinců pocházejících z 12 zakladatelů, od 50. let 20. století reintrodukován zpět do přírody, plemenná kniha vedena v Polsku
(Equus przewalskii)
Poslední žijící divoký kůň – výška 120-142 cm, hmotnost 200-350 kg
Role v přírodě: koně jsou specializováni ke spásání trav, včetně těch odmítaných ostatní býložravci, kůň naopak nežere některé plevele, jež konzumují pouze tuři, s nimiž se proto ideálně doplňuje
Status: v přírodě vyhuben ca. 1969, zachráněn v zoo chovech, současná populace vzešla z 12 čistokrevných a několika kříženců s koněm domácím
(Bos taurus)
Zpětně šlechtěné plemeno nahrazující vyhubeného předka skotu
výška až 190 cm, hmotnost až kolem 1.000 kg
Role v přírodě: podobná zubrovi, avšak s řadou odlišností, díky nimž tvoří ideální kombinaci se zubrem a koněm
Status: vzácné, geneticky cenné, a mimořádně odolné plemeno nahrazující v přírodě vyhubeného pratura, plemennou knihu vede Tauros Foundation, Nizozemsko
(Spermophilus citellus)
Jediná zemní veverka Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožený a chráněn zákonem, v rámci EU chráněn jako Evropsky významný druh
Role v přírodě: vytváření komplexních podzemních systémů nor využívaných krom syslů řadou dalších organizmů, spásání bylinné vegetace, kořist dravých ptáků a savců
Status: do 2. světové války běžný druh kulturní krajiny, pak plošné vymizení, dnes se pomalu zotavuje z krize, daří se záchranné chovy ex-situ a probíhají reintrodukce
Populace v ČR: na začátku záchranného programu 2008 ca. 3.500, novodobý vrchol 2020 ca. 8.000 jedinců, aktuálně r. 2024 kolem 5.700, reintrodukce probíhají v Českém středohoří a na J Moravě
(Copris lunaris)
Největší chrobák střední Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožený a chráněn zákonem, podobně jinde v EU
Role v přírodě: likvidace a zapracování trusu do půdy, čímž zvyšuje její produktivitu a vododržnost, důležitá kořist ptáků specializovaných na velký hmyz
Status: do 2. světové války běžný druh teplých oblastí, pak plošné vymírání napříč Evropou vlivem nadužívání antiparazitik industrializace a zemědělství
Populace v ČR: v Čechách vyhynul kolem 2005 (České středohoří), několik životaschopných populací na J Moravě, od 2020 úspěšná reintrodukce v pastevní rezervaci Milovice, kde je dnes jediná populace v Čechách
(Emys orbicularis)
Jediná želva střední Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožená a chráněna zákonem + v rámci EU chráněna jako Evropsky významný druh
Role v přírodě: regulace populací vodních živočichů, šíření semen vodních a mokřadních rostlin, bioindikátor zdravých a ekologicky funkčních mokřadů
Status: ve středověku považována za "rybu" a intenzivně lovena a obchodována napříč Evropou jako "postní maso", zbytkové populace na Moravě zanikly ve 20. století, definitivně vlivem vybudování přehradní soustavy Nové Mlýny
Populace v ČR: dvě lokality s prokázanou reprodukcí (Mikulovsko, Opavsko)
(Gazella subgutturosa)
Kohoutková výška 50-60 cm, hmotnost 30-40 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač středoasijských stepí
Světová populace: v r. 2001 odhadována 120-140 tisíc jedinců, od té doby prudký pokles, současná početnost neznámá, avšak dál prudce klesající, ve velké části svého areálu v posledních desítkách let vyhubena
Zajímavost: jediný druh gazely jež při útěku neskáče a pouze běží s krkem nataženým vpřed, jediná gazela zvládající bez problému naše zimy
(Bos grunniens)
Největší vysokohorský živočich světa - kohoutková výška 160-180 cm, hmotnost 225-585 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač středoasijských velehor
Světová populace: jak domácí ca. 14-15 milionů (divoký jak méně než 10.000 dospělých jedinců)
Zajímavost: divoký jak není chován nikde na světě a je podstatně větší (až 1.000 kg), všichni jaci v zoologických zahradách a jiných zařízeních jsou jaky domácími, jak je nejbližším žijícím příbuzným bizona a zubra
(Camelus bactrianus)
Největší živočich Eurasie - kohoutková výška 160-180 cm, výška s hrbem 230-250 cm, hmotnost 300-1.000 kg
Role v přírodě: univerzální býložravec, spíše okusovač
Světová populace: ca. 2.000.000 domestikovaných jedinců, divoký předek vyhuben
Zajímavost: divoký velbloud dvouhrbý dlouho považovaný za předka velbloudů domácích je ve skutečnosti odlišným druhem, domestikovaný velbloud dvouhrbý pochází z jiného druhu dvouhrbého velblouda, který žel vyhynul
veterinární parazitolog a specialista na přenosy infekčních onemocnění. V současné době profesor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzitě a na Katedře veterinárních disciplín Fakulty agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. V rámci projektu Divoká Milada má na starosti otázky managementu infekcí chovaných zvířat a minimalizaci rizik přenosu patogenů mezi zvířaty a člověkem, ať už přímo nebo např. prostřednictvím klíšťat.
ředitel Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, zkoumá vnitro- a mezidruhové potravní vztahy a strukturu a dynamiku společenstev ryb, specialista na vývoj a obnovu rybích společenstev ve vznikajících jezerech po těžbě hnědého uhlí a vliv vnitřních a vnějších faktorů na jejich formování.
ornitolog, Oblastní muzeum Ústí nad Labem. Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jako zoolog pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny, dnes je vedoucím přírodovědného oddělení ústeckého muzea. Pracuje také v organizaci ALKA Wildlife o.p.s., hlavním předmětem jeho zájmu jsou ptáci a jejich ochrana, učarovaly mu ale i hnědouhelné velkolomy, ve kterých se snaží o ochranu cenných ploch.
geolog, Oblastní muzeum Ústí nad Labem. Geologii studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté deset let vedla Oddělení geologie na Správě NP České Švýcarsko a působila též v Geologickém ústavu AV ČR v Praze. V současnosti je geoložkou a kurátorkou geologických sbírek Muzea města Ústí nad Labem. Specializuje se především na regionální geologii a inženýrskou geologii stejně jako na geologii životního prostředí.
historik, ředitel Oblastní muzeum v Ústí nad Labem. Historii studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Původně pracoval v dnešní Knihovně Ústeckého kraje. V ústeckém muzeu pracuje od roku 1986 jako kurátor historických a později také uměleckých sbírek, do roku 2014 zároveň jako vedoucí historického oddělení a vědecký tajemník. V letech 2014-2024 byl ředitelem Muzea města Ústí nad Labem, po změně zřizovatele ústeckého muzea je od 1. 12. 2024 ředitelem Oblastního muzea v Ústí nad Labem. Odborně se věnuje muzeologii, sociálním a kulturním dějinám severozápadních Čech a dějinám německojazyčného obyvatelstva českých zemí. Již více než třicet let působí jako externí pedagog na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Vedoucí zoologického oddělení Zoo Ústí nad Labem s mnohaletými odbornými i praktickými zkušenostmi v oblasti chovu a ochrany exotických druhů zvířat, členka odborných druhových komisí EAZA. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu a celý život, který prožila v Ústí nad Labem a okolí zasvětila právě zoo a problematice s tím spojené.
„Už od dětství jsem věděla, že chci zůstat žít v Českém středohoří. I po mnoha zahraničních cestách za zvířaty a získáváním praktických zkušeností cítím, že přírodě nejvíc mohu pomoci právě doma, v Ústí.“
Biologické centrum AV ČR, absolvent PřF Univerzity Palackého v Olomouci a doktorského studia na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Kromě parazitologie volně žijících zvířat se věnuje aplikované ochraně přírody, zejména tzv. trofickému rewildingu metodou přirozené pastvy velkých kopytníků.
„Za léta parazitologického výzkumu v různých koutech světa, zejména Africe a Asii, jsem měl možnost vidět a srovnávat různé modely soužití lidí a velkých zvířat v krajinách divokých a liduprázdných, i krajinách kulturních a hustě osídlených. Uvědomil jsem si, že když se sejde vůle, kreativita a odborné kapacity, je sdílení krajiny lidmi s divokou megafaunou nejen možné prakticky kdekoliv, ale také oboustranně prospěšné, biologicky smysluplné, a navíc ekonomicky zajímavé. Věřím, že podobně jako jinde ve světě, i u nás může být ochrana přírody a péče o krajinu nikoliv nákladným a neefektivním „zahradničením“, nýbrž racionálním, ekonomicky výhodným a sebevědomým oborem. Od roku 2010 je ozdravení naší krajiny pomocí divoké megafauny a prošlapávání cesty k racionálnímu ekonomickému zhodnocení tohoto velkého návratu mou profesní i životní náplní.“
Biolog, odborný asistent Fakulty životního prostředí UJEP. Botaniku studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v dnes působí na Katedře životního prostředí UJEP. Zabývá se vegetační ekologií a vlivem velkých býložravců na společenstva rostlin.
Ředitelka Zoo Ústí nad Labem, členka výkonného výboru Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a rady Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií.
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Již během studia svoji odbornou kariéru propojila s výzkumem ohrožených lidoopů a jejich onemocnění. Svůj profesní život v podstatě rozdělila mezi terénní výzkum a praktickou ochranu lidoopů v nepřístupných oblastech střední Afriky a práci zoologa v českých zoologických zahradách. Nyní se věnuje modernizaci Zoo Ústí nad Labem, zlepšení péče o zvířata a posílení role v ochraně přírody a vzdělávání veřejnosti.
„Mým hnacím motorem jsou moje dvě děti, které si zaslouží žít v krásné a funkční krajině a místě, které je inspirativní a je skvělým domovem pro všechny, zvířata i lidi, v krajině, která je jedinečná a unikátní“.
