© divokamilada.cz • Všechna práva vyhrazena.
(Bos gaurus)
Největší tur světa - výška průměrně 142-220 cm, hmotnost 440-1.500 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač trav a bylin, okus keřového patra, vytváří tůně, prachová koupaliště a jiné specifické biotopy
Světová populace: 15.000-35.000
(Rhinoceros unicornis)
Druhý největší živočich Eurasie - kohoutková výška průměrně 147-193 cm, hmotnost 1.600-2.200 kg (rekord ca. 4.000 kg)
Role v přírodě: specializovaný spásač suchozemských a vodních trav a bylin, vytváří tůně a jiné specifické biotopy
Světová populace: ca. 4.000
(Elephas maximus)
Největší živočich Eurasie - výška průměrně 240-275 (rekord 343) cm, průměrná hmotnost 3.000-4.000 (rekord 7.000) kg
Role v přírodě: univerzální býložravec konzumující až 150 kg biomasy denně, vytváří tůně a jiné specifické biotopy
Světová populace: ca. 50.000
(Bison bonasus)
Největší živočich Evropy - výška 150-190 cm, hmotnost 300-925 kg
Role v přírodě: většinu potravy tvoří trávy, spásá však i plevele odmítané koňmi s nimiž se proto ideálně doplňuje
Status: v přírodě vyhuben 1927, zachráněn chovem v zoo a oborách ze zbylých 54 jedinců pocházejících z 12 zakladatelů, od 50. let 20. století reintrodukován zpět do přírody, plemenná kniha vedena v Polsku
(Equus przewalskii)
Poslední žijící divoký kůň – výška 120-142 cm, hmotnost 200-350 kg
Role v přírodě: koně jsou specializováni ke spásání trav, včetně těch odmítaných ostatní býložravci, kůň naopak nežere některé plevele, jež konzumují pouze tuři, s nimiž se proto ideálně doplňuje
Status: v přírodě vyhuben ca. 1969, zachráněn v zoo chovech, současná populace vzešla z 12 čistokrevných a několika kříženců s koněm domácím
(Bos taurus)
Zpětně šlechtěné plemeno nahrazující vyhubeného předka skotu
výška až 190 cm, hmotnost až kolem 1.000 kg
Role v přírodě: podobná zubrovi, avšak s řadou odlišností, díky nimž tvoří ideální kombinaci se zubrem a koněm
Status: vzácné, geneticky cenné, a mimořádně odolné plemeno nahrazující v přírodě vyhubeného pratura, plemennou knihu vede Tauros Foundation, Nizozemsko
(Spermophilus citellus)
Jediná zemní veverka Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožený a chráněn zákonem, v rámci EU chráněn jako Evropsky významný druh
Role v přírodě: vytváření komplexních podzemních systémů nor využívaných krom syslů řadou dalších organizmů, spásání bylinné vegetace, kořist dravých ptáků a savců
Status: do 2. světové války běžný druh kulturní krajiny, pak plošné vymizení, dnes se pomalu zotavuje z krize, daří se záchranné chovy ex-situ a probíhají reintrodukce
Populace v ČR: na začátku záchranného programu 2008 ca. 3.500, novodobý vrchol 2020 ca. 8.000 jedinců, aktuálně r. 2024 kolem 5.700, reintrodukce probíhají v Českém středohoří a na J Moravě
(Copris lunaris)
Největší chrobák střední Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožený a chráněn zákonem, podobně jinde v EU
Role v přírodě: likvidace a zapracování trusu do půdy, čímž zvyšuje její produktivitu a vododržnost, důležitá kořist ptáků specializovaných na velký hmyz
Status: do 2. světové války běžný druh teplých oblastí, pak plošné vymírání napříč Evropou vlivem nadužívání antiparazitik industrializace a zemědělství
Populace v ČR: v Čechách vyhynul kolem 2005 (České středohoří), několik životaschopných populací na J Moravě, od 2020 úspěšná reintrodukce v pastevní rezervaci Milovice, kde je dnes jediná populace v Čechách
(Emys orbicularis)
Jediná želva střední Evropy
Ochrana: v ČR kriticky ohrožená a chráněna zákonem + v rámci EU chráněna jako Evropsky významný druh
Role v přírodě: regulace populací vodních živočichů, šíření semen vodních a mokřadních rostlin, bioindikátor zdravých a ekologicky funkčních mokřadů
Status: ve středověku považována za "rybu" a intenzivně lovena a obchodována napříč Evropou jako "postní maso", zbytkové populace na Moravě zanikly ve 20. století, definitivně vlivem vybudování přehradní soustavy Nové Mlýny
Populace v ČR: dvě lokality s prokázanou reprodukcí (Mikulovsko, Opavsko)
(Gazella subgutturosa)
Kohoutková výška 50-60 cm, hmotnost 30-40 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač středoasijských stepí
Světová populace: v r. 2001 odhadována 120-140 tisíc jedinců, od té doby prudký pokles, současná početnost neznámá, avšak dál prudce klesající, ve velké části svého areálu v posledních desítkách let vyhubena
Zajímavost: jediný druh gazely jež při útěku neskáče a pouze běží s krkem nataženým vpřed, jediná gazela zvládající bez problému naše zimy
(Bos grunniens)
Největší vysokohorský živočich světa - kohoutková výška 160-180 cm, hmotnost 225-585 kg
Role v přírodě: specializovaný spásač středoasijských velehor
Světová populace: jak domácí ca. 14-15 milionů (divoký jak méně než 10.000 dospělých jedinců)
Zajímavost: divoký jak není chován nikde na světě a je podstatně větší (až 1.000 kg), všichni jaci v zoologických zahradách a jiných zařízeních jsou jaky domácími, jak je nejbližším žijícím příbuzným bizona a zubra
(Camelus bactrianus)
Největší živočich Eurasie - kohoutková výška 160-180 cm, výška s hrbem 230-250 cm, hmotnost 300-1.000 kg
Role v přírodě: univerzální býložravec, spíše okusovač
Světová populace: ca. 2.000.000 domestikovaných jedinců, divoký předek vyhuben
Zajímavost: divoký velbloud dvouhrbý dlouho považovaný za předka velbloudů domácích je ve skutečnosti odlišným druhem, domestikovaný velbloud dvouhrbý pochází z jiného druhu dvouhrbého velblouda, který žel vyhynul
veterinární parazitolog a specialista na přenosy infekčních onemocnění. V současné době profesor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzitě a na Katedře veterinárních disciplín Fakulty agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. V rámci projektu Divoká Milada má na starosti otázky managementu infekcí chovaných zvířat a minimalizaci rizik přenosu patogenů mezi zvířaty a člověkem, ať už přímo nebo např. prostřednictvím klíšťat.
ředitel Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, zkoumá vnitro- a mezidruhové potravní vztahy a strukturu a dynamiku společenstev ryb, specialista na vývoj a obnovu rybích společenstev ve vznikajících jezerech po těžbě hnědého uhlí a vliv vnitřních a vnějších faktorů na jejich formování.
ornitolog, Oblastní muzeum Ústí nad Labem. Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jako zoolog pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny, dnes je vedoucím přírodovědného oddělení ústeckého muzea. Pracuje také v organizaci ALKA Wildlife o.p.s., hlavním předmětem jeho zájmu jsou ptáci a jejich ochrana, učarovaly mu ale i hnědouhelné velkolomy, ve kterých se snaží o ochranu cenných ploch.
geolog, Oblastní muzeum Ústí nad Labem. Geologii studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté deset let vedla Oddělení geologie na Správě NP České Švýcarsko a působila též v Geologickém ústavu AV ČR v Praze. V současnosti je geoložkou a kurátorkou geologických sbírek Muzea města Ústí nad Labem. Specializuje se především na regionální geologii a inženýrskou geologii stejně jako na geologii životního prostředí.
historik, ředitel Oblastní muzeum v Ústí nad Labem. Historii studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Původně pracoval v dnešní Knihovně Ústeckého kraje. V ústeckém muzeu pracuje od roku 1986 jako kurátor historických a později také uměleckých sbírek, do roku 2014 zároveň jako vedoucí historického oddělení a vědecký tajemník. V letech 2014-2024 byl ředitelem Muzea města Ústí nad Labem, po změně zřizovatele ústeckého muzea je od 1. 12. 2024 ředitelem Oblastního muzea v Ústí nad Labem. Odborně se věnuje muzeologii, sociálním a kulturním dějinám severozápadních Čech a dějinám německojazyčného obyvatelstva českých zemí. Již více než třicet let působí jako externí pedagog na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Vedoucí zoologického oddělení Zoo Ústí nad Labem s mnohaletými odbornými i praktickými zkušenostmi v oblasti chovu a ochrany exotických druhů zvířat, členka odborných druhových komisí EAZA. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu a celý život, který prožila v Ústí nad Labem a okolí zasvětila právě zoo a problematice s tím spojené.
„Už od dětství jsem věděla, že chci zůstat žít v Českém středohoří. I po mnoha zahraničních cestách za zvířaty a získáváním praktických zkušeností cítím, že přírodě nejvíc mohu pomoci právě doma, v Ústí.“
Biologické centrum AV ČR, absolvent PřF Univerzity Palackého v Olomouci a doktorského studia na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Kromě parazitologie volně žijících zvířat se věnuje aplikované ochraně přírody, zejména tzv. trofickému rewildingu metodou přirozené pastvy velkých kopytníků.
„Za léta parazitologického výzkumu v různých koutech světa, zejména Africe a Asii, jsem měl možnost vidět a srovnávat různé modely soužití lidí a velkých zvířat v krajinách divokých a liduprázdných, i krajinách kulturních a hustě osídlených. Uvědomil jsem si, že když se sejde vůle, kreativita a odborné kapacity, je sdílení krajiny lidmi s divokou megafaunou nejen možné prakticky kdekoliv, ale také oboustranně prospěšné, biologicky smysluplné, a navíc ekonomicky zajímavé. Věřím, že podobně jako jinde ve světě, i u nás může být ochrana přírody a péče o krajinu nikoliv nákladným a neefektivním „zahradničením“, nýbrž racionálním, ekonomicky výhodným a sebevědomým oborem. Od roku 2010 je ozdravení naší krajiny pomocí divoké megafauny a prošlapávání cesty k racionálnímu ekonomickému zhodnocení tohoto velkého návratu mou profesní i životní náplní.“
Biolog, odborný asistent Fakulty životního prostředí UJEP. Botaniku studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v dnes působí na Katedře životního prostředí UJEP. Zabývá se vegetační ekologií a vlivem velkých býložravců na společenstva rostlin.
Ředitelka Zoo Ústí nad Labem, členka výkonného výboru Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a rady Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií.
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Již během studia svoji odbornou kariéru propojila s výzkumem ohrožených lidoopů a jejich onemocnění. Svůj profesní život v podstatě rozdělila mezi terénní výzkum a praktickou ochranu lidoopů v nepřístupných oblastech střední Afriky a práci zoologa v českých zoologických zahradách. Nyní se věnuje modernizaci Zoo Ústí nad Labem, zlepšení péče o zvířata a posílení role v ochraně přírody a vzdělávání veřejnosti.
„Mým hnacím motorem jsou moje dvě děti, které si zaslouží žít v krásné a funkční krajině a místě, které je inspirativní a je skvělým domovem pro všechny, zvířata i lidi, v krajině, která je jedinečná a unikátní“.
